Jdi na obsah Jdi na menu

Bulharsko III. část

29. 11. 2012

Malé městečko s perfektní atmosférou, která se ukáže v plné kráse ve večerních hodinách. Většina obyvatel vyrazí s celou rodinou do města na procházku do parku, posedávají na lavičkách, v resturacích na zahrádkách. Lidé se zde umí bavit. Náš průvodce Alper nám dohodl krásný hotel MG, sám z toho města pochází a zná zde každého takže za perfektní cenu jsme měli luxusní ubytování po celou dobu našeho pobytu. 

dsc00037.jpg

U hotelu krásný bazén, terasa u restaurace, každému z nás se při pomyšlení na tuto terasu začnou sbíhat sliny. Bulharské jídlo je prostě úžasné a pivo (Zagorka, Shumensko, Kamenica) také super. Pokoj také super všechno co člověk potřebuje, klimatizace v tom šíleném vedru se také hodila. Prostě krásná dovolená doplňěná o náš zájem tedy o úžasnou přírodu. 

Brzy se po celém Momchilgradu rozkřiklo že přijeli studenti z Čech, kteří chtějí lovit zmija ( všichni lidé mají každého hada za zmiji). A tak jsme měli první schůzku s výborným chlapíkem Gunayem, který vlastní v městě malinký obchod s auto součástkami, přišel i jeho syn Deniz, který s námi byl také jednou na výpravě po okolních kopcích ve 40 stupňovém vedru. Kamarád Alper nám půjčil svoje auto Ford Galaxy s půl milionem najetých kilometrů i tak to byl ale pašák, který nás dovezl úplně všude. Druhý den co jsem byli v Momchilgradu jsem vyrazili kousek za hotel, kde by mělo být jezero, zaparkovali jsme a hned vedle auta si to plazila Želva žlutohnědá (Testudo graeca) o pár metrů níže první ještěrka balkánská (Lacerta trilineata), která se vyhřívala v keři. Než jsme sešli dolů k řece potkali jsme několik dalších ještěrek a želv žlutohnědých. V lese jsme také narazili na Želvu zelenavou (Testudo hermanni). U řeky obrovské množství zelených skokanů a jejich pulců, v malých loužičkách sladkovodní krabi rodu Potamon a potěr parmičky středomořské (Barbus meridionalis) u jedné větší nádrže se nám ryhlostí blesku ukázala užovka obojková. Na okolních vyprahlých kopcích skákala sarančata, občas na nějakém stéblu trávy Kudlanka nábožná (Mantis religiosa). První had, kterého jsme chytili byla užovka obojková v jednom jezírku, které bylo plné skokanů a užovka zde byla na lovu. 

p7281906.jpg

Petr si na ni počkal až připlave ke břehu a pak ji rychle chytil za ocas, ona však dokázala ještě chytit skokana za nohu. Oproti našim užovkám byla hodně světlá. Jeden den jsme si také udělali výlet do Řecka na ostrov Thassos, kam jsme to měli nějakých 200 km. Moře úžasné, čisté, plné života a hlavně teplé. Na internetu jsme si přečetli, že expedice co tu byla zde chytla 12 blavorů, bohužel nám se nezadařilo, protože jsme byli na špatném místě. Aspoň jsme viděli štíry rodu Euscorpius. Další den jsme dostali informace od rybářů že v okolí řek je velké množství hadů, bohužel jsem žádného neviděli. Pouze u jedné chaty ve větvích jsme zahlédli štíhlovku. Našli jsme také jeden boční potůček po kterém jsme se vydali a "odměnou" nám byla utopená želva zelenavá. Na internetu jsme podle mapy zaškrtali pár míst, které by nás zajímaly v okolí přehrady Studen Kladenets. Zabloudili jsme, dojeli jsme na místo, kde končila cesta. Museli jsme se tedy vrátit a zkusili jsme jinou cestu. 

Mrtvá želva

Tentoktrát jsme se už trefili dál nás sice nepustil zákaz vjezdu, protože právě zde byla hranice parku Studen Kladenets. Při cestě jsme viděli mnoho daňků. Na louce jsme našli mrtvou želvu. Cestou zpátky jsme byli poměrně otrávení že se nám nepodařilo nic pořádného ulovit. Když najednou Petr ze zadní sedačky vykřikl : " Zastav! Tam bude emyska!" S Dinem jsme si mysleli svoje a počkali v autě až se ten blázen vrátí. Za minutu byl zpátky a s emyskou v ruce! Dinovi na koleno položil krásnou Želvu bahenní (Emys orbicularis) nebylo co řešit a vyběhli jsme také dolů k louži, sice tam byla tato želva jediná a pořád nechápu jak Petr věděl že ji tam najde, ale povedlo se a pro nás to byl velký zážitek. Na další den jsme dali na Dina, který vyčetl na internetu že největší výskyt všech hadů je psaný v cípu východního Bulharska v blízkosti tureckých a řeckých hranic. Na mapě jsme si vytipovali vesničku Valche Pole, kde končí silnice, netušili jsme co nás čeká, Alper nám říkal že je tam hodně cikánů. Naštěstí se jeho slova nepotvrdila a na nás čekala poměrně hezká vesnička s hospůdkou, kam jsem si po příjezdu došli na jednu orosenou odměnu. Paní se nás ptala odkud jsme a když jsme jí řekli že studenti a hledáme kostenurky (bulharsky želvy) tak překvapivě ani nekoukala divně. Po občerstvení jsme vyrazili k našim vytipovaným místům za spalujícího slunce.

p8022265.jpg

 Po strastilplné cestě jsme konečně nabrali správný směr k našemu jezírku. Cestou jsme potkali nepočítaně ještěrek balkánských.  V jedná doubravě jsme spatřili krásnou Krátkonožku evropskou (Aplebharus kitabelii), teplo bylo obrovské a nám pomalu ale jistě docházela potřebná voda a to jsme podle GPS zdaleka nebyli u cíle. Když jsme konečně došli k místu, kde se mělo rozkládat jezírko našli jsme jen rákos a vyschlé bahno. Všichni jsme byli vyčerpaní a frustrovaní. Jenže za vysokým rákosem přeci jen voda byla! Petr spatřil vyhřívající se Želvy bahenní a to hlavní přišlo o chvilku později ale o tom až příště. 

 

 
 

Náhledy fotografií ze složky Bulharsko